Soustava dvou nebo více látek, z nichž část tvoří spojitou fázi – neboli disperzní prostředí (vnější fázi), ve které jsou rozptýleny (dispergovány) látky ostatní (dispergovaná nebo také vnitřní fáze). Podle velikosti rozptýlených částic se rozlišují d. analytické (částice menší než 1 nm), koloidní (s velikostí částic 1 až 1000 nm) a hrubé (částice větší než 1000 nm). Částice analytických disperzí nelze pozorovat žádným způsobem (např. pravé roztoky), částice koloidních roztoků jsou patrné jen v elektronovém mikroskopu, částice hrubých disperzí (např. kapičky emulzí – mléko, kosmetické krémy apod.) lze pozorovat i v běžném světelném mikroskopu. K disperzím patří pravé roztoky, koloidní roztoky (koloidy), gely, suspenze, emulze, pěna, mlha, aerosol, kouř aj. [dis-; lat. spargo rozptýlit].
Je-li disperzní systém makroskopicky homogenní (běžnými prostředky nelze prokázat jeho heterogenitu), hovoříme o roztoku. Je to tedy jednofázová soustava, pevná, kapalná nebo plynná, která se skládá nejméně ze dvou čistých látek. Příkladem je mořská voda, vzduch, kovová slitina. Disperznímu prostředí říkáme v případě roztoků rozpouštědlo a dispergované látce rozpouštěná látka. Rozpouštědlo a rozpuštěnou látku nelze ovšem většinou rozlišit, protože molekuly obou těchto složek jsou v roztoku rovnoměrně rozděleny. Každá ze složek může být, se stejným oprávněním, pokládána za rozpuštěnou v druhé. Volba jedné ze složek za rozpouštědlo je tedy zcela libovolná, obvykle však volíme za rozpouštědlo tu složku, která v systému převažuje.
V ekologii a biogeografii pojem označují šíření druhů. Disperse je společně s evolucí a extinkcí jeden ze tří nejzákladnějších procesů biogeografie.
Polymerní disperze, používané při přípravě polymer-cementových kompozitů a k výrobě nátěrových hmot a lepidel, jsou dvoufázové systémy ředitelné vodou.
Kromě homopolymerů se dnes používají i disperze kopolymerní obsahující dvě i tři navzájem se doplňující stavební jednotky.