Podstatou politurování šelakem je nánášení více, často několik desítek, vrstev lihového roztoku šelakové politury polírovacím tamponem ( tzv. polná) na povrch dřeva. Existuje nespočetně mnoho receptur na přípravu šelakové politury. Rovněž vzniklo několik metod práce s šelakovou politurou, rozdílné jsou zejména v přípravě povrchu – základu, na který se politura nanáší, dále v způsobu nenášení; někteří mistři pracují s jedním tamponem až do konce procesu, jiní používají na jednotlivé etapy vždy nový, čistý tampon. Metody a receptury již nejsou přísně střeženým tajemstvím, jak tomu bývalo, ale znalost těchto technik dnes mizí a ovládat ji dokážou především restaurátoři a výrobci hudebních nástrojů.
Samotné nanášení politury je práce fyzicky namáhavá, vyžaduje dokonale vybroušený povrch ale i cit v rukách, neustálé sledování vytvářeného povrchu proti světlu, ideální klimatické podmínky, bezprašné prostředí, nemluvě o časové náročnnosti celého procesu.
Šelak se dá zakoupit ve zmiňovaných šupinkách, anebo ve formě průmyslově vyráběného, hotového roztoku. Lze ho dostat v různých odstínech s voskem nebo bez vosku (bez vosku = větší tvrdost/ lesk, ale i křehkost). Půmyslově vyráběné politury, zejména ty tekuté, obsahují komponenty které ulehčují práci nebo zvyšují odolnost filmu (polyuretanové přísady). Prefabrikované roztoky se hodí pro ty, kteří si chtějí osvojit tento náročný způsob povrchové úpravy. To však neznamená, že by se první kroky nedaly uskutečnit s politurou vlastní výroby,
Příprava
Šelakové šupinky se před samotným použitím čistí rozpuštěním v denaturovaném alkoholu (líh) ideálně v poměru 1:2 (1 objemový díl šelaku a 2 díly alkoholu).
Tímto si vytvoříme základní roztok. Během několika hodin až dnů, kdy roztok občas promícháme, se šupinky rozpustí a na dně nádoby se usadí nečistoty. Po rozpuštění roztok přecedíme přes jemné plátno do připravené čisté uzavíratelné nádoby. (Do nádoby, ve které nám zůstaly nečistoty nalijeme malé množství alkoholu a necháme znovu odstát – tento roztok můžeme použít, po přefiltrování, na nátěr povrchu před voskováním. Tím dosáhneme vyššího lesku po nanesení vosku.) Roztok následně zředíme přidáním troj- až čtyřnásobného množství denaturovaného alkoholu.
Na tzv. základování (vytvoření základní vrstvy) se používá hustější roztok, na leštění řidší konzistence. Některé zdroje uvádějí opačné řešení – základování řidším roztokem (meší riziko vzniku vlnek v důsledku nerovnoměrného nanesení laku) a až druhý základ s hustějším roztokem. Poté doleštíme řidší politurou a následně necháme den dva odstát v místnosti kde teplota neklesne pod 20°C a nepřesáhne 30°C.
Mezitím si připravíme polírovací tampon (neboli polnou), na který budeme potřebovat buničinovou vatu, nebo bavlněnou plsť, bavlněnou látku a lněné plátno. Velikost tamponu přizpůsobíme velikosti politurované plochy, při větších plochách vyrobíme větší tampon, Ovšem musíme myslet na to aby se má dobře držel v dlani.
Plsť/ vatu vytvarujeme do kuličky a položíme do středu bavlněné látky velikosti kapesníku. Všecky čtyři rohy látky uchopíme jednou rukou tak že vytvoří váček který obepneme pevně zespod, tak aby na něm nezůstaly záhyby a druhou rukou zatáčíme cíp dokud není látka pevně hladce napnutá. Tampon vložíme do středu hustě tkaného, lněného plátna a stejným způsobem ho obepneme. Plochu polírovacího tamponu vytvarujeme poklepáním rovném tvrdém podkladu.
Mezi jednotlivými fázemi nanášení politury uchváváme tampon v uzavřené nádobě s trochou alkoholu, aby nám neztrvdl. případně ho odkládáme na kratší čas na hrdlo nádoby s politurou (odpařující se líh udrží nástroj v kondici).
Nanášení
Povrch na který budeme polituru nanášet musí být dokonale vybroušený a zbavený prachu, jinak vznikají nesouvisle tmavá místa. V místnosti ve které budeme polituru nanášet by měla být optimálně teplota vzduchu mezi 20-23°C, měla by být dobře osvětlená bez průvanu a prachu.
Pokud chceme pod politurou zvýraznit kresbu dřeva; tento proces se nazývá „žíhání“. Na plochu nanášíme bavlněnou látkou polírovací olej (viz. Oleje) nejprve ve směru růstu dřeva potom křížem, a nakonec znovu po směru. Plochu necháme odstát alespoň 48h, Plochu znovu obrousíme (600; 0000) a dokonale odstraníme všechny zbytky po broušení.
*dobře zbroušený a napuštěný podklad může ušetřit i několik dní práce.
Následuje fáze – základování; připravený polírovací tampon namočíme do připravené politury, nebo ho otevřeme nalijeme dovnitř a necháme mírně nasáknout. Nepřemáčíme tampon velkým množstvím politury, při dotyku musíme cítit, že je chladný, ale ne mokrý. Pokud je tampon příliš nasáknutý, vyklepeme přebytečnou polituru na čisté a suché podložce.
Nebo, v případě že nanášíme nestandartně, mokrým tamponem je dobré postupovat v malých vektorech, tak abychom vypařující se lak stíhali roztírat.
Tampon uchopíme tak, abychom mohli prsty vytlačit potřebné množství politury. Krouživými pohyby začneme nanášet polituru na plochu. Začneme v jednom rohu a pokračujeme po obvodě a postupně do středu plochy, anebo cik-cak v linkách. Kruh vedle kruhu, tlakem celého ramena, přičemž sledujeme stopu, kterou zanechává politura na ploše a případně, stlačením prsty, resp. větším tlakem dlaně vytlačíme z tamponu víc politury a naopak. Na ploše se v pohybu tampon nesmí zastavit; pokud pohyb zastavíme, tampon pustí větší množství politury na jedno místo, alkohol se zde vypaří pomaleji a vrstva politury v tomto místě bude příliš hrubá, resp. rozpustí předcházející vrstvu.
Nikdy nepřikládáme polnou na plochu kolmo, ale rázným, ne příliš pomalým pohybem v ostrém úhlu a plochu stejným způsobem opouštíme (tak jako letadlo přistává a vzlétá).
Pokud se na některých místech politura strhne, anebo naneseme tlustou vrstvu. Necháme plochu 2 hodiny odstát, místa vybrousíme velmi jemným brusným papírem a celý proces opakujeme znovu po celé ploše.
Hlavní úlohou politury je zaplnění jemných pórů ve dřevě a vytvoření dokonale hladkého základu na leštění. Na zaplnění pórů ve dřevě si pomůžeme pemzovým práškem (dá se koupit ve specializovaných prodejnách), kterým jemně posypeme celou plochu a polírovací polnou postupně vtláčíme spolu s politurou do pórů. V krajním případě si můžeme vypomoct obroušením pemzového kamene o jemný brusný papír a použijeme takto získaný prášek na zaplnění pórů. Jednotliví výrobci hotových roztoků šelakové politury nabízejí specializované řady např. tzv. „shellac sanding sealer“, což je plnič pórů , roztok, kterým se plocha natře před nanášením politury a jeho úlohou je zaplnit jemné póry při vytváření základu. Další možností na zaplnění pórů je příprava kašovité hmoty smícháním zředěné šelakové politury s pemzovým práškem. Na nanášení pemzové politury si připravíme nový tampon, kterým nanášíme kaši do pórů, silným tlakem, nejprve krouživým pohybem, potom po směru roků dřeva, případně i křížem. Po projetí celé plochy necháme vysušit, přebrousíme jemným papírem anebo ocelovou vlnou (600-800; 0000), odstraníme zbytky prachu a pemzy. Celý postup můžeme opakovat víckrát, dokud se póry dokonale nezaplní. Zda jsou póry zaplněné zjistíme pohledem z úhlu na plochu proti světlu po vybroušení a odstranění prachu, Zaplněné póry se projeví na ploše jako jemné, světlé tečky.
*pokud chceme zachovat zcela přrozenou barvu laku, případně obsažených pigmentů není vhodné používat pemzu, jelikož může lehce zlomit barevný tón i spodní odlesky politury.
Při základování se snažíme vypolírovat celý obsah tamponu „do sucha“. Pokud polnou pohybujeme po ploše příliš lehko, znamená to, že je suchá a můžeme do tampónu přidat malé množství politury a pokračovat v základování a zaplňování pórů.
Pokud nechceme do základu přidávat pemzu, je možné nanášet větší množství laku jemným (např. kozím) štětcem a nanesenou vrstvu rozleštit.
V takovém případě je třeba nechat jednotlivé vrstvy pořádně prosychat, ideálně týden mezi každou vrstvou. Jinak může začít i po několika týdnech krakelovat. Nanášení šelaku štětcem, vyžaduje velkou pozornost a předchozí zkušenosti, proto bych to nedoporučoval nikomu kdo neví jak se lak chová v dlouhodobém horizontu. Každopádně je třeba neustále dávat pozor zda v laku nezbývají chlupy štětce, nebo jiné nečistoty. Z větší vrstvy laku bychom je později již nedostali bez defektů.
Po nanesení základu a vyplnění pórů necháme celou plochu několik dní odstát. Znovu prohlédneme celý povrch proti světlu a zjišťujeme, zda na ploše nevystoupila z povrchu dřevěná vlákna (což znamená, že jsme povrch nedokonale zbrousili) , anebo zda nejsou na povrchu vidět vlnky, důsledkem nerovnoměrného nanášení politury. Celou plochu znovu obrousíme jemným brusným papírem a základování provedeme znovu. Toto se nám začátcích stane poměrně často, ale postupem času získáte rutinu při práci s polírovací polnou, sami zjistíte, zda je třeba, tampon stlačit, aby vypustil víc politury anebo naopak uvolnit a snížit tlak ruky, aby se na plochu dostalo méně politury.
Pokud se vám základování podařilo, přistupme k vytvoření tzv. druhého základu – základu pod lesk. Plochu posypeme pemzovým práškem. Polituru nanášíme nejprve silným tlakem, tlak pozvolna snižujeme, sílu vyvíjíme tlakem z lokte. V této fázi je důležité naučit se získat cit, kdy tlak na plochu zvyšovat anebo snižovat a zároveň kdy stlačit resp. uvolnit stlačení tamponu prsty. Aby se polná lépe pohybovala po ploše, nakapeme na plochu několik kapek polírovacího oleje, tak aby se polnou dalo lépe pohybovat, ale ne příliš volně (2-3 kapky na 1 m2). Když při dáme na plochu olej, již nepřidáváme pemzu. Polírovací polnou pohybujeme po ploše krouživými pohyby a pohyby ve tvaru osmiček a vlnek. takto vypolírujeme dva- až třikrát obsah polné, se stále řidší politurou. Celou plochu necháme 1-2 dni odpočinout . povrch prohlídneme nejprve pohledem kolmo na plochu, poté stále v ostřejším úhlu a proti světlu, zjišťujeme, zda je plocha dokonale hladká, bez vlnek a škrábanců a zda jsou póry dokonale zaplněné. Pokud ne, opakujeme druhý základ dokud nedosáhneme požadovaný dokonale hladký povrch.
Na ploše můžeme pozorovat matná místa, to znamená že na ploše zůstal olej. Tento budeme odstraňovat v další fázi – při leštění.
Při leštění už nepoužíváme pemzový prášek: Na plochu kápneme několik kapek polírovacího oleje a začneme leštit kruhovými pohyby mírným tlakem, který postupně uvolňujeme tak, že se plochy už jen lehce dotýkáme. Politura je mírně zředěná, obsahuje více alkoholu, kterým postupně vytlačujeme olej na povrch a zároveň ho tím odstraňujeme. Tím, že politura obsahuje víc alkoholu se zvyšuje riziko strhnutí předchozí vrstvy politury, proto práce v této fázi vyžaduje mnoho zkušeností a cviku. O něco jednodušeji se pracuje s hotovými přípravky na odstraňování oleje z povrchu. Kdybychom olej z povrchu neodstranili, po několika týdnech by se začal z politury uvolňovat a místa, kde zůstal olej by vytvořily bílo-šedý flek. Když vypolírujeme tampon dosucha necháme plochu týden odstát. V průběhu této doby může zmatovět ale nesmí se objevit vlnky ani dírky. Když se objeví, musíme plochu zbrousit jemným papírem a zopakovat druhý základ. Pokud je vše v pořádku, pokračujeme v leštění, stále víc zředěnou politurou. Tlak na plochu je mírný, vyvíjíme ho ze zápěstí a polnou pohybujeme v kruzích, nebo vykreslováním osmiček a vlnek. Místo politury můžeme do tamponu přidat alkohol. Pracujeme pozorně a plynule, abychom nestrhli předcházející vrstvu. Pokud se tak stane, museli bychom povrch obrousit a postup opakovat znova . Znova necháme plochu týden odstát a takto postupujeme, dokud neodstraníme všechen olej z povrchu. Nakonec do tamponu přidáváme už jen čistý alkohol a plochy se jen mírně dotýkáme, rychlými pohyby, přičemž lesk na ploše je stále vyšší. Lněnou tkaninu polírovacího tamponu, do které se zachytává olej vyměňujeme častěji, abychom ho neroztírali dále po ploše.
Plocha musí být čirá, jasná a musí zářit. Teď necháme celou plochu měsíc, až dva odpočinout. Během této doby polírovanou plochu kontrolujeme. Může se stát, že se objeví, již vzpomínané bílo-šedé fleky způsobené olejem. odstraníme ho kouskem lněné látky, na kterou kápneme několik kapek alkoholu a velmi rychlým pohybem, ze strany na stranu (přistávání a vzlet letadla) ho rozetřeme z plochy.
Zpravidla po 3 měsících je politura vysušená a dostatečně tvrdá.
