Pryskyřice vznikají z balzámů samovolným odpařením silic, oxidací vzdušným kyslíkem a polymerací. Za určitých okolností je lze z balzámů získat také destilací. Jsou to čiré, někdy zakalené, až dožluta a dohněda zabarvené látky, amorfní, sklovité, měknoucí a tající zahříváním. Je pro ně charakteristické, že jsou nerozpustné ve vodě, zatímco v organických rozpouštědlech se bud rozpouštějí, nebo v nich bobtnají. Jsou složeny z různých organických látek, obsahujících uhlík, vodík a kyslík. Nejdůležitější z těchto látek jsou pryskyřičné kyseliny abietová a pimarová, vyskytující se v kalafuně a jiných pryskyřicích, kyselina jantarová, obsažená v jantaru, rezeny, tj. vysokomolekulární uhlovodíky, jež se vyznačují velkou stálostí, rezinoly, tj. estery pryskyřičných kyselin, éterické silice a voda.
Vaříme-li pryskyřice se zásaditými louhy, změní se v hnědě zbarvené soli
pryskyřičných kyselin, v polotuhá až tuhá lepivá mýdla, tzv. rezináty, které se spolu se síranem hlinitým se uplatňují při klížení papíru, a mimo to se jich používá například při výrobě tukových mýdel, kde zvyšují pěnivost. Rezináty olova, kobaltu a manganu jsou známy jako sikativy.
Stálost tvrdých pryskyřic je nepoměrně větší, nedovedeme jí však v plném rozsahu využít pro přípravu laků, protože tvrdé pryskyřice jsou velmi nesnadno rozpustné.
Rozpustnost pryskyřic. Měkké pryskyřice se v organických rozpouštědlech
rozpouštějí za normální teploty. Mastix, damara a kalafuna v terpentýnu, šelak, sandarak a měkké manilské pryskyřice v lihu. Snadná rozpustnost damary v nejmírnějších rozpouštědlech je důležitá při konzervování obrazů, poněvadž laky reagující na slabá rozpouštědla lze smýt, aniž hrozí nebezpečí, že se malba poruší.
Naproti tomu laky z měkkých pryskyřic, které se rozpouštějí pouze v lihu, mohou způsobit, že se později při snímání těchto laků alkoholem obraz poškodí. Tvrdé pryskyřice se i v nejsilnějších rozpouštědlech nerozpouštějí vůbec, nebo jen částečně, většinou však v nich pouze bobtnají. Jestliže se některé druhy přece jen podaří dlouhodobým působením silného rozpouštědla rozpustit, potom se v průběhu schnutí lakového filmu vylučují v podobě nelesklé, zakalené, houbovité hmoty. Proto se z tvrdých pryskyřic těkavé laky nepřipravují; zpracovávají se výhradně na laky olejové, a to po předběžném roztavení při značně vysoké teplotě, při niž dochází k jejich částečnému rozkladu. Jde tu ve skutečnosti o depolymeraci, následkem níž tvrdé pryskyřice částečně ztrácejí cenné vlastnosti, které získaly za dlouhou dobu v zemi. Po vytavení jsou měkčí, křehčí a jsou tmavěji zbarveny.
Bod tání. Pryskyřice jsou termoplastické, tj. za,hříváním postupně měknou a konečně zcela roztají. Jejich bod tání není určitý, pohybuje se v rozmezí několika stupňů Celsia. Tvrdé pryskyřice tají při teplotách mnohem vyšších (190 až 300 °C). U většiny těchto pryskyřic je bod tání posunut až za mez, kdy počíná jejich rozklad. Proto vytavování, které je nezbytné, mají-li se v oleji rozpustit, bývá spojeno s částečným porušením pryskyřice.
Tvrdost pryskyřic souvisí s jejich termoplastičností a mění se vlivem atmosférické teploty. Za chladu jsou pryskyřice nejtvrdší a nejméně pružné; s přibýváním teploty tvrdosti ubývá, zato se zvyšuje jejich pružnost.
Pružnost pryskyřic není příliš velká. Jsou sklovitě křehké a je nutno učinit je
pružnějšími přísadou balzámů nebo olejů (přirozených i polymerovaných). Moderní zvláčňovadla průmyslových laků estery kyselin ftalové, adipové a fosforečné – se pro umělecké účely nehodí. Stupeň kyselosti je následkem velkého obsahu volných kyselin dosti vysoký. Pryskyřičné kyseliny reagují se zásaditými pigmenty, např. s bělobou zinkovou a bělobou kremžskou, takže pryskyřičné laky s nimi smíšené houstnou nebo se srážejí. Proto se pryskyřice určené pro mísení s pigmenty částečně neutralizují zásaditými látkami (hydroxidem vápenatým) nebo se esterifikují. Číslo kyselosti v obou případech značně klesne. Index lomu různých druhů se pohybuje mezi 1,515 až 1,540. Proto také dávají pryskyřice barvám větší hloubku a tmavost než všechna ostatní pojidla, at již to jsou oleje (n = 1,48 až 1,49), vosky (n = 1,48) nebo ve vodě rozpustné klihy, gumy a škroby (jejich indexy lomu jsou vesměs nižší než 1,45).
