Polyvinylacetát se vyrábí výhradně radikálovou polymerací, především
emulzně a suspenzně, ale i v monomerní fázi a nížemolekulárnější produkty také roztokově v prostředí např. alkoholu, benzenu nebo toluenu. Na trh je polyvinylacetát dodáván v pevném stavu jako prášek, nebo transparentní hmota, ve formě roztoků v organických rozpouštědlech, nebo jako latex.
Polyvinylacetát je poměrně stálý i za zvýšených teplot, v závislosti na střední molekulové hmotnosti měkne v rozmezí od 80°C do 200°C. Odolává olejem, petroleji a etherům, rozpouští se v alkoholech, ketonech, chlorovaných a aromatických uhlovodících. Polymery s nižší střední molekulovou hmotností jsou citlivé k úninku vody, které mohou absorbovat až 20 %.
Polyvinylacetát se snáší dobře s nitrocelulózou a chlorkaučukem, není ale mísitelný s acetátem celulózy.
Používá se především k výrobě lepidel (v běžném prodeji je to v české
republice Duvilax, Herkules, Ponal, Kanagom (roztok polyvinylacetátu v acetonu), roztokových nátěrových hmot (často ve směsi s nitrocelulózou) a latexu, které jsou známé jako nátěrové hmoty pro vnitřní použití, disperzní lepidla či apretury tkanin. 01