Bioplast nebo biopolymer je druh plastu, který je alespoň z 20% složen z přírodních polymerů jako karbohydráty a proteiny. (Goodall)

European Bioplastics definují tyto materiály jako „biobased, biodegradable nebo obojí. Běžné plasty jsou složeny z polymeru zvaného polyetylen, syntetizovaný z ropy v petrochemickém průmyslu – tento typ průmyslu  jeden z největších producentů znečistění na světě. Polyethylen se rozkládá více než 100 let. Základní podmínkou kompostovatelnosti bioplastů je kompletní biologická rozložitelnost do 90 dnů. Ovšem ne všechny produkty označené jako bioplast tuto podmínku splňují.

V dnešní době nabízejí bioplasty velkou škálu vlastností kterými se přibližují kvalitám fosilních plastů, dřeva, kůže a dalších. Kvůli potřebě dosáhnout s těmito materiály přesvědčivých kvalit jsou do kompostovatelných bází někdy přidávány nerozložitelné příměsi.
Při výrobě bioplastů je třeba zvážit účel jejich použití. Ne všechny bioplasty musí sloužit k výrobě jednorázových produktů a v případě výtvarných děl může být žádoucí stabilita zajištěná např. syntetickými pryskiřicemi.
V dlouhodobém plánu slibují tyto materiály snížení nákladů na výrobu i zpracování odpadu. Jejich recyklace ve velkých objemech však nemůže být tak samovolná jak by se mohlo v první chvíli zdát. Jejich výskyt v plastových recyklátech může narušit kvalitu trvanlivých plastů a tak snižovat efektivitu recyklace.

Většina bioplastů jsou termoplasty, takže na rozdíl od tzv. termosetů (neboli reaktoplastů) zahřátím ztratí svou formu. Pro jejich užití je tedy třeba znát za jakých podmínek se každý bioplast rozpouští, v případě potřeby je fixovat jinými, více stabilními materiály. V průmyslu se ke stabilizaci běžně používají procesy syntézy, které mění molekulární stavbu přírodních polymerů, takže z nich vznikají čisté materiály na pohled často nerozeznatelné od fosilních plastů.

Vedle průmyslově syntetizovaných existují takzvané biokompozity, jenž v poslední době nachází čím dál častěji uplatnění v současném designu.
Významným rysem bioplastů je, že jsou kromě vědeckého výzkumu často specializovány v rámci různorodých DIY projektů publikovaných na opensource platformách. Pro uměleckou praxi tyto materiály přinášejí nový druh výrazové variability a symbolický potenciál, zdůrazňující decentralizaci produkce, menší závislost na standardizovaných postupech a materiálech a diverzitu tvůrčích forem.
Vedle symbolické agendy předznamenávající transformaci průmyslové produkce, mohou být tyto materiály pro umělce zajímavé také pro jejich výrazovou plasticitu. Kromě změny barevnosti a struktur mohou napodobovat jiné přírodní materiály v nestandartních formách – mohou snadno získat vodivé vlastnosti, dokážou růst anebo zachycovat jemné částice. Těmito svými vlastnostmi mohou například v malbě rozšířit běžnou „barevnou paletu“.

Řada materiálů zdokumentovaných v tomto příspěvku se zakládá na recepturách využívajících přírodní polymery v různých řemeslných oborech dávno předtím, než se objevily první plasty. Zajímavé jsou například techniky japonských uměleckých řemesel, kde je vše pečlivě dochováno díky tradici a kde se odjakživa kladl důraz na přirozené kvality přírodních materiálů. Díky prostupnosti informací dnes lze efektivně kombinovat techniky z různých oborů a zdrojů pro využití variability struktur, forem a vlastností jenž přírodní polymery představují.
Další typy materiálového designu na bázi bioplastů lze dohledat na DIY fórech jako instructables.com a dalších platformách podporujících otevřené šíření tvůrčích invencí jako materiability.com, nebo materiom.com.