Uhlíkové černi
Uhlíkové černi byly používány jako pigmenty od pradávna. Jsou vyráběny pálením rostliného nebo živočišného materiálu, s velmi omezeným přístupem vzduchu. Kreslící uhly byly vždy umělci využívány pro skicování. Uhlíkové černi jsou naprosto neutrální, proto jsou využívány ve všech technikách. Dnes se někdy používají i v tonerech tiskáren. Jsou jednoduché na výrobu a mají výborné krycí vlastnosti.
Uhlíkový pigment je pouze obecný název pro organické černé pigmenty. Mezi nimi existuje mnoho variant pojmenovaných podle specifického způsobu zpracování. Těmi nejznámějšími jsou:
Révová čerň
se dříve vyráběla zuhelnatěním odpadků po vinobraní. Dnes se na tento pigment zpracovávají skořápky jader, úponky a větvičky různých rostlin a odpad korku. Výsledný produkt se pojmenovává podle suroviny jako čerň broskvová nebo čerň korková. Podřadné druhy révové černě nemají dostatečnou hloubku tónu, jsou našedlé. Hodnotné druhy, vhodné pro uměleckou malbu, obsahují až 95 % uhlíku (zbytek jsou uhličitany vápenatý a draselný), dobře kryjí, ale jejich barvicí vydatnost není velká a odolnost vůči povětrnosti malá. Prášek révové černě se snadno smáčí vodou, a proto se hodí pro vodové techniky, temperu a fresku v interiéru.
Spotřebuje značně větší množství pojidla než čerň kostní. V poslední době je révová čerň výrobci uměleckých barev opomíjena.
Lampová čerň
Je téměř čistý uhlík (až 99%ní), získaný spalováním organických látek
bohatých na uhlík, dehtových olejů, zemního plynu, nafty a zejména
acetylénu. Z usazených sazí se žíháním v retortách odstraňují dehtové
příměsi. Lampová čerň je potom naprosto stálá, má velmi hluboký odstín,
dobře kryje a její barvicí vydatnost je neobyčejně vysoká. Její nesmírně jemné částečky (0,01 až 0,03 μ.) dávají s pojidly koloidní disperzi, a proto lampová čerň jako olejová barva téměř vůbec neschne, prorůstá povrchovými vrstvami a působí jejich ztmavění. Mimo to se při nanášení ve směsi s jinou barvou odděluje, vystupuje na povrch a při schnutí takové vrstvy vyvolává změny barevných odstínů. Spotřebuje mnoho pojidla (nejvíce čerň plynová – 200 % i více). V technice olejomalby by se jí nemělo používat. Ve výtvarných oborech se uplatňuje při výrobě tuší (v Číně od nejstarších dob), akvarelových barev a grafických tiskových černí.
Kostní čerň (bone/ivory black)
Je namodrale černý pigment, docela jemný a také hutnější než lampová čerň. Obsahuje okolo 10% uhlíku, 84% vápenaté soli a 6% uhličitanu vápenatého. Získává se pálením různých druhů kostí za nedokonalého přístupu vzduchu. Tato čerň je stálá na světle i v alkáliích, odolává účinkům povětrnosti a hodí se pro všechny malířské techniky, mimo fresku.
Nesnadno se smáčí jak olejem, tak s vodou. Spotřebuje asi 6O % pojidla. Při ručním tření s vodným pojidlem je
výhodné nejprve jej smočit, rozmíchat s lihem na velmi husté těsto a potom přidat pojidlo. Ve směsi s bělobami i jinými barvami se neodměšuje a neusazuje na povrchu barevné vrstvy. Kostní čerň dobře kryje a její barvicí vydatnost je značná. S olejem schne velmi pomalu, ale přece jen poněkud rychleji než ostatní uhlíkaté černě. Chceme-li tohoto stálého, spolehlivého pigmentu použít ve fresce (nebo ji více ředit), musíme z něho promýváním kyselinou solnou odstranit fosforečnany vápenaté a hořečnaté, které na malbě vyvolávají bělavé výkvěty nebo zákaly: Vyčištěná čerň obsahuje 30 % uhlíku, je vydatnější a lépe kryje. Dodává se s názvem laková nebo pařížská čerň.
Želelezitá čerň (černý oxid)
Syntetická – Vzniká složitým výrobním procesem. Složením se blíží minerálu magnetitu (FeO . Fe2O3). Vyrábí se v několika druzích, z nichž jenom některé mají potřebnou čistotu, jemnost struktury a dostatečnou hloubku černého odstínu, vhodnou pro uměleckou malbu. Je to jemný prášek velikosti částic 0,3 až 1 μ., měkké struktury.Oleje spotřebuje 30 až 60 %,podle druhu a velikosti částic. Její barvicí a krycí mohutnost je značná.
Je dokonale stálá na světle i ve směsi s jinými pigmenty a dobře odolává povětrnosti i zásaditému prostředí. V kyselinách je rozpustná. Dobrou vlastností železité černě je, že rychle schne s olejem a nemá sklon k prorůstání odspodu k povrchu jako čerň lampová. V technice olejomalby je proto vhodnější pro podmalbu než uhlíkaté černě. Dobře se osvědčuje ve vápenných technikách a ve fresce. Také se jí obarvují omítkové vrstvy při sgrafitu. Tato spolehlivá čerň se dosud v naší umělecké malbě náležitě neuplatnila.
Přírodní (Roman black) – Přírodní hnědočerná zemina, hutné, neprůhledné barvy, absolutně permanentní. Černé země z Říma a Benátek jsou doporučovány autory jako De Mayerne. Římskou černou zem (Terra nera di Roma) je přirovnávána k révové. Je poměrně teplá, jednoduše se smáčí a nehrudkovatí v porovnání s uhlíkovými černěmi.
Manganová čerň
je v podstatě přírodní minerál burel (MgO). Je to naprosto stálý přírodní
pigment, který má ze všech černých pigmentu největší barvicí vydatnost a krycí mohutnost. S olejem, kterého spotřebuje 30%, neobyčejně rychle
schne a jeho malá příměs k pomalu schnoucím černím podstatně urychluje jejich tuhnutí. Nejkvalitnější druhy burelu se těží na Urale. Manganová čerň byla zjištěna na jeskynních malbách z doby mladšího paleolitu. V historickém období malby byla pravděpodobně nahrazena uhlíkatými černěmi a teprve na začátku našeho století se jí začalo opět používat.