06.01.01 Šepsy

Šepsy reverzibilní

Ty to druhy šepsů jsou z kategorie těch nejstarších. V současné době známe především šeps klihokřídový a klihokřídový emulzní. V obou případech se jedná o šepsy, u kterých je základním pojidlem klih nebo želatina. Rozhodně doporučuji používat želatinu, protože je kvalitnější a stojí stejně. Na základě tohoto pojidla to jsou šepsy, které jsou zpětně
rozpustné. Tyto šepsy se používají hlavně jako podklad pro olejomalbu, ale díky své poréznosti, která je jedinečná se skvěle hodí i pro temperu nebo akvarel. Díky křehkosti je vhodné je kombinovat s pevnými podklady, jako lněné plátno nebo desky.

Klihokřídový emulzní šeps

V různých dobách mohl tento šeps mít různou barvu. V baroku jsme se mohli setkat s šedou nebo červeným bolusem. My však předpokládejme, že se používá šeps bílý.
Složení: 4% želatina ve třech dílech vody , 1 díl pigmentu (Zinková běloba a pro extrémně křehké šepsy můžeme použít i bělejší titanovou), 1 díl plavené křídy a cca 1/5 dílu polymerovaného lněného oleje či disperze.
Ještě než začneme, tak si musíme představit, jak velkou plochu potřebujeme připravit. Tato otázka je trochu komplikovanější protože různá plátna různě sají. Ale na plátno o rozměrech 150x 100 cm bychom měli spotřebovat na všechny 3 části (klížení, řídká vrstva a hustá vrsta) 2l želatiny.
V tomto případě musíme myslet na to, že tento šeps můžeme použít na plátno, které bylo klížené nebo želatinované, popřípadě na čistou desku. Nepoužívejte ho na podklad, který je zcela nesavý, jako plechy, plasty nebo plátna zalepená disperzí. Mohlo by dojít ke sloupání.

Klížení plátna
Namícháme tedy 4% želatinu. Tento poměr vychází to tak, že vrchovatá
polévková lžíce je na 0,5l vody. Já ji připravuji tak, že nechám v rychlovarné
konvici uvařit vodu. Do hrnce vedle dám sypkou želatinu a až voda zavře, tak se suchá želatina vodou pomalu a lehce z výšky zaleje. Tím docílíme toho, že voda se litím lehce zchladí (želatina se nesmí vařit) a přitom se i lépe rozpustí. Želatinu je nutné důkladně rozmíchat, aby v ní nebyly žádné hrudky. Želatinu na plátno nanášíme až ve chvíli, kdy je chladná. Plátno by se jinak srazilo! Osobně doporučuji první vrstvu nanést, když se z želatiny stane rosol. Třením rukou ji rozmělňujeme, dokud není po celém povrchu. Dírky se tak lépe zalepí. Poté můžeme snadno přebytečnou želatinu stáhnout z povrchu špachtlí nebo pravítkem.
Plátno musí po celou dobu klížení ležet a hýbat se s ním může až tehdy, když je zcela suché! Jinak si vyrobíte vrtuli ještě dříve, než začnete šepsovat nebo malovat. To platí pro všechny úpravy povrchu plátna. Velká plátna je ideální zafixovat.
Když plátno uschne, tak bychom na něm měli vidět drobný třpyt želatiny.

Šepsování plátna emulzním šepsem
Namíchání šepsu spočívá v dílech. Můžeme použít třeba kelímek od kávy, který bude jeden díl. Do hrnce nejdříve dáme sypké suché části. Jeden díl plavené křídy (křídy dáváme vždy raději méně, nežli více. Pokud by jí bylo moc, tak šeps bude praskat) k tomuto dílu přidáme jeden díl pigmentu a potom trošičku polymerovaného lněného
oleje (na 2l šepsu je to asi tak malý panák) a nakonec dva díly rosolovatějící želatiny. Želatinu si připravujeme ze třech dílů vody jelikož se část odpaří a část použijeme na klížení.
Polymerovaný olej v šepsu funguje, jako emulgátor.
V tomto okamžiku nastává chvíle křížení technologických postupů. Můžeme se setkat s variantou, kdy místo polymerovaného oleje přidáme disperzi. /činek disperze na vláčnost šepsu bude obdobná, ale nelze jí pak kombinovat se závěrečným uzavřením, a tedy úpravy savosti. Takto kombinovaný šeps můžeme pokládat za domácí variantu akrylátového šepsu, která je vhodná hlavně pro malbu akryláty. Před použitím celou směs důkladně rozmícháme. Šeps nanášíme v tenkých vrstvách. Obecně platí, že více tenkých vrstev je lepší. Šeps bude pružnější a nebude tak náchylný k popraskání.
Opět počkáme, než plátno zcela vyschne. Nesušte ho však na sluníčku  nebo prudkým horkým vzduchem. Pro vysychání je nutné, aby šeps schnul rovnoměrně.
Uzavření šepsu
Zdálo by se, že je plátno pěkně bílé a tedy hotové, ale než začneme malovat, tak je ještě potřeba upravit savost tohoto podkladu. To uděláme opět želatinou. Tentokrát ji nanášíme chladnou, ale tekutou. Pro savější podklady stačí jedna vrstva. Pokud chceme plátno téměř nesavé tak můžeme použít vrstvy dvě. Pokud pro malbu vyžadujeme hladký podklad a malujeme na broušený šeps, kdy je vrstev šepsu třeba pět a struktura plátna je neznatelná, tak můžeme využít i hladších uzavření než je uzavření želatinou, jako například uzavření damarovým lakem. Dá se tak docílit až kluzkého povrchu. Při nanášení laku je důležité, aby se podklad prositil,
ale netvořili se na něm kaluže. Přebytky laku můžeme setřít třeba  papírovým ubrouskem. Opět počkáme, než plátno zcela vyschne.
Plátna by měla před malbou vyzrát, proto je lepší šepsovat více pláten najednou.

Klihokřídový šeps

Je variantou klihokřídového emulzního šepsu, ale bez použití emulgátoru. Tento šeps je tedy pouhou složeninou želatiny (2 díly), pigmentu (1 díl) a křídy (1 díl). Takto smíchaný šeps se dá povrchově upravovat stejně jako emulgovaná obdoba. Jeho velkou výhodou je vysoká brousitelnost a tvrdost, která je symptomatická pro jemnou malbu. Tato tvrdost je však zároveň úskalím tohoto šepsu protože ho výhradně můžeme použít pouze na zcela pevných podkladech, jakými je dřevo sololit apod. I zde existují rozdíly v materiálech. V současné době se do šepsů využívá stavebních pigmentů a kříd. Rozdíl spočívá v hrubosti mletí těchto materiálů, protože ty které koupíme v běžném obchodu s barvami, tak jsou výrazně hruběji
mleté, což má za následek vyšší křehkost. Nic závažnějšího se nestane. Pro ještě brilantnější šepsy však můžeme zvolit ještě kvalitnější pigmenty a boloňskou nebo šampaňskou křídu. Další přísady jsou stejné.

Šepsy „nepropustné“

Akrylové šepsy

Jsou sloučeninou plavené křídy, pigmentu a akrylové emulze. Jedná se o vodou ředitelný nátěr, který je však po zaschnutí nerozpustný. Jednotlivé složky stačí důkladné rozmíchat šeps je připraven k použití. Předchozí úpravu plátna můžeme taktéž provézt disperzí nebo želatinou.
Díky následné nerozpustnosti má tento typ šepsů výhodu zejména v tom, že na ně nepůsobí změny klimatu a zejména vlhka. Naopak mají schopnost „podržet“ proti těmto vlivům podklad na který jsou naneseny. Akrylové šepsy mají velkou pružnost a můžeme je použít i na bavlněná plátna.
Nevýhodou takového podkladu je jeho „nebrilantnost“. Mírně gumový lesk může působit strojově, a nemusí vyhovovat všem uživatelům. Další nevýhodou je savost a hlavně poréznost, která je akrylovým médiem snížená. Takto upravený podklad je zcela nevhodný pro temperu nebo akvarel, kde naopak potřebujeme, aby se barva mírně do podkladu zapila.

Olejový šeps

Tento tip šepsu je určen výhradně pro olejomalbu, kdy využíváme v podkladu strukturu. Olejový šeps je sloučeninou pigmentu kremžské běloby a lněného oleje. Vzniká tak naprosto nesavý mastný, pružný podklad. Tím, že je šeps takto mastný, tak ho můžeme využít pro tvorbu strukturálního podkladu, který nám nebude praskat. Nevýhodou, kromě úzkého pole použití je velká doba zrání okolo pěti let. V současné době akrylových šepsů je opravdu nepraktický. Některé firmy, jako Umton, ho však stále vyrábí.