Akrylové emulze zahrnují širokou škálu uměleckých i technických barev různých hustot a struktur.

Akrylové barvy se začaly vyrábět v roce 1934 německou společností BASF. Umělecké řady byly uvedeny na trh až v 50tých letech.

Nejdříve je začali používat natěrači  na natírání interiérů a exteriérů domů. Nová báze učinila jejich práci jednodušší v několika směrech. Například akrylová barva schne velmi rychle a malíři se vyhnou zašpinění čerstvého nátěru. Je také odolná. I v naředěném stavu se udrží na podkladu bez potřeby závěrečného lakování. Ačkoli emulze je většinou ředěna vodou, je vodě odolná po zaschnutí.

Ze stejných důvodů, pro které si je oblíbili malíři pokojů si akryl brzy oblíbili i umělci. Akrylová barva dávala jejich kreativní práci nádech svobody typický pro druhou polovinu 20.st.

Umělci se nadále nemusí zabývat vhodností podkladu nebo správným mícháním barev.  V raných 60. letech začínají umělci používat akrylové báze. V nových perspektivách malby s „umělými“ barvami rezonují od začátku výhody i nevýhody utilitárního přizpůsobení sériově vyráběných barev. Akrylové barvy drží na všem a schnou většinou tak rychle, že lze nanášet nové vrstvy téměř neustále. Umělci také oceňují, že akryly mají po vyschnutí jednotný lesk.

Akrylové emulze umožňují novými způsoby rozvíjet reprezentativní malbu založenou na iluzi prostoru a individualizovaných autorských gestech.

 

Do kvalitních řad barev se používají velmi drahé minerály, polodrahokamy a jiné horniny. Například firma WInsor&Newton investuje do speciálně vyškolených agentů, kteří vybírají horniny přímo u zdroje.

Kvalitní akrylové barvy lze aplikovat na většinu savých i hladkých povrchů, které jsou předem očištěné případně ošetřené vhodným gessem