Glup je chemickou sloučeninou polyvinyl-acetátu (C4H6O2)n a boraxu (tetraboritan sodný)Na₂[B₄O₅(OH)₄]·8H₂O. Borax funguje jako katalyzátor, způsobuje pevnější propojování molekulární vazby uvnitř polymerové hmoty.
Borax funguje uvnitř kopolymeru PVAC jako zásada, která podporuje zesíťovaní uhlíkových vazeb. Stejným způsobem mohou fungovat i jiné zásady například hořčík, nebo soda. Správně namíchaný roztok boraxu však reaguje s PVAC v intenzitě vhodné pro záměrnou regulaci viskozity kontrolovanou pomocí hmatu.
Méně viskózní Glup může být také dočasně rozpuštěn zahřátím na 70°C. Případně může být disperze glupu rozředěna teplou vodou. Tato technika nemění dlouhodobé vlastnosti polymerové sítě, bývá však poměrně namáhavá a časově náročná.
Emulze vytvrzuje čistě na základě odpařování vody v řádu několika hodin až dnů (podle objemu vytvrzované hmoty a velikosti povrchu). Při vysychání tak nedochází odpařování žádných škodlivých látek. Dochází pouze k uvolňování kyseliny octové, čímž se z mírně kyselé emulze stává neutrální film.
Odpařování vody lze urychlit zvýšením okolní teploty, či prouděním vzduchu. Pro rovnoměrné vysychání je však třeba, aby se neuzavřela povrchová vrstva filmu dříve, než se odpaří větší množství vody zevnitř filmu. Pokud nemáme možnost zahřívat celý film odspodu, je proto vhodné počkat s urychlením schnutí 1-2 dny (při průměrné tloušťce filmu 1-2mm).
Základním nárokem při výrobě sériových barev je jejich stálost a v ideálním případě chemická stabilita. Většina malířských barev včetně Glupu je lehce kyselá což umožňuje reakce s oxidujícími materiály. Při využívání oxidace v procesu malby je třeba si uvědomit, že oxidace degraduje pojivo. Pro zajištění potřebné stálosti je dobré zvážit poměr oxidace a soudržnosti pojiva. Oxidace naředěné emulze způsobuje křehnutí filmu dříve než když je emulze nasycená polymerovými vazbami v nezředěném stavu. Nicméně podle provedených pokusů je hmota Glup v porovnání s polymery akrylových malířských hmot velice stabilní. Po delším čase skladování oxidujících směsí dochází pouze k silnějšímu zasíťování polymeru.
Kyselosti emulze lze využít pro reakce (oxidace) různých plnidel jako jsou kovy, nebo rostlinné složky. Pokud nechceme aby pojidlo ovlivnilo barvu pigmentu je třeba předem ověřit jeho stabilitu.
Kvůli kyselosti surového materiálu se při dlouhodobé manipulaci doporučuje používat rukavice. Případně nezapomínat ruce po důkladném omytí namazat krémem nebo olejem.
Ačkoliv je Glup mísitelný s většinou přírodních materiálů jako oleje nebo i vosky (za předpokladu zvýšené teploty), nedá se smíchat s MMA pryskyřicemi (klasické akrylové barvy) ani s roztoky celulózy.
Běžné akrylové báze se v Glupu srážejí. Syntetická rozpouštědla a terpentýn rozpouštějí i vazby PVAc a tvoří nestabilní slizkou hmotu. Po zaschnutí filmu však není problém s nanášením dalších vrstev jiných bází než PVAc.
PVAc má přirozenou tendenci žloutnout, tomu se dá zabránit UV laky pro akrylové báze. Může také dojít k tzv. falešnému žloutnutí, při dlouhodobějším uložení v tmavém prostředí, takové žloutnutí syntetických polymerů mizí po několika hodinách vystavení dennímu světlu.
Při testování čirého filmu Glupu v Petriho miskách v porovnání s různými bázemi akrylových malířských hmot měl Glup po třech letech stále nejmenší tendenci žloutnout.
Po vyschnutí je film stále hydrofilní. Lakováním také zabráníme polyvinyl-acetátu v příjímání vzdušné vlhkosti a prachových částic které barvu špiní. Stejného efektu můžeme dosáhnout některými druhy plnidel (viz. Techniky).
Suchý film je pružný a dá se dobře řezat či natahovat. Jeho nelineárně viskózní vlastnosti přetrvávají i u suchého filmu, je proto třeba mít na paměti, že je pružný, přesto ale křehký. Vlivem nízkých teplot se jeho křehkost umocňuje.
Minimální trvanlivost čerstvého materiálu je přibližně půl roku. Po čase začne vylučovat přebytečnou vodu. Takovou směs lze „oživit“ mícháním s teplou vodou.
