01.01.02 Oleje

Oleje se v Evropě se používají od 14. století jako pojivo barev: podle schopnosti vysychání dělíme oleje na:

Rychle vysychavé (lněný, tungový)
Pomalu vysychavé (makový, ořechový)
Nevysychavé (olivový, ricinový)

Linoxin: pryskyřičná látka, známá jako produkt oxidace linolových kyselin. Linoxin při nasycování vysychavých olejů kyslíkem, postupně uvolňuje těkavé látky a tím vytváří pevný film. Odolnost linoxynu proti rozpouštědlům se s přibývajícím stářím neustále zvětšuje, takže několik set let stará olejová barva vyžaduje mnohem delší dobu k tomu, aby v určitém rozpouštědle nabobtnala, než barva stará několik desetiletí. Se zvětšováním nerozpustnosti se zároveň zvyšuje i rezistence olejové barvy proti zmýdelňování alkáliemi. To umožňuje smývání zhnědlých laků a ztmavělých retuší a přemaleb při restaurování starých obrazů.

Zhuštěné oleje: dávají trvanlivé, stálé a velmi lesklé nátěrové filmy. Technické oleje, jsou někdy zahušťovány kovovými mýdly, takové se požívají jako maziva.
Konjugované oleje: Vyrábějí se z polovysychavých olejů. Dvojité uhlíkové vazby jsou „konjugovány“ zkráceny na jednoduché čímž dochází k zhuštění oleje.
Polymerované oleje: zahuštěné pomocí síťování uhlovodíkových vazeb, přičemž jedna uhlíková vazba poutá nový atom a druhá udržuje původní uhlovodíkový řetězec.
Foukané oleje: jsou polymerované při nižší teplotě zvduchem. Nátěrové filmy jsou méně odolné vůči vodě a povětrnosti. Používají se k dalšímu zpracování na pojidla fermežová a laková.

Lněný olej: získává se lisováním lněných semen za studena se získá 30-35% oleje, zbytek za horka. první druh je čirý, druhý tmavý. Lněný olej se svařuje se sikativy (sloučeniny olova kobaltu zinku, manganu), čímž polymerizuje a vznikají fermeže.

Tungový olej: Jedná se o 100% přírodní produkt. Olej se získává z ořechů čínského stromu Aleurites fordii. Díky svým jedinečným vlastnostem a dokonalé ochraně dřeva je tento olej známý pod pojmem „dřevěný olej“.
Olej proniká velmi hluboko do struktury dřeva, po zaschnutí vytvrdne. Dřevo je pak velmi odolné proti opotřebení, vyniká jeho struktura a odpuzuje vodu. Celkově poskytuje tento olej asi dvojnásobně lepší ochranu než olej lněný. Olej vysychá do matna, povrch dřeva tedy po ošetření nevykazuje nežádoucí odlesky. Olej prohlubuje barvu a zvyšuje kontrast kresby dřeva. Dřevo neztrácí své přirozené vlastnosti, ochranný olejový film, je elastický a netmavne.
Přibližně při +5°C se tungový olej zakaluje a při nižších teplotách se stává pastózním. Zvýšením teploty se opět vrací do původního stavu.
Bod varu 300°C
Světlicový olej se získává lisováním zralých a sušených semen světlice barvířské (Carthamus tinctorius), což je bodlák z čeledi hvězdnicovitých. Výtěžnost oleje ze semen je 50 až 55%. Protože světlicový olej nejméně ze všech u nás běžně dostupných přírodních rostlinných olejů žloutne a tmavne, bývá v posledních letech stále více využíván pro povrchovou úpravu dřeva a dřevěných výrobků. Velkou oblibu si získal světlicový olej s včelím voskem, který je nejčastěji používán k transparentním či běleným nátěrům interiérů klasických dřevostaveb (srubů a roubenek). Pro ošetření dřeva v exteriéru (díky výborné nasákavosti) se světlicový olej používá často jako napouštědlo (impregnace), a to buď samotný (zahřátý nebo naředěný), ale častěji ve směsích s jinými oleji (případně i vosky) a rozpouštědly.
Hlavními výhodami světlicového oleje je jeho dobrá dostupnost, výborné penetrační vlastnosti a jen mírné žloutnutí a tmavnutí. Světlicový olej zvyšuje odolnost dřeva proti působení vody a snižuje tak výskyt prasklin (především u měkkého dřeva). Zvýrazňuje přirozenou krásu a kresbu dřeva. Nevýhodou vůči lněnému oleji je jeho delší schnutí (vytvrzování) a vyšší pořizovací cena. Světlicový olej se společně s dehydratovaným ricinovým olejem (který žloutne málo, výtečně plní, má skvělou přilnavost a dobrou mísitelnost) a králem mezi rostlinnými oleji – tungovým (čínským dřevným) olejem (který málo tmavne, nejlépe a nejrychleji vytvrzuje a dosahuje bezkonkurenčně nejlepších odolností) stal jedním z nejdůležitějších prvků pro výrobu směsí vařených (polymerizovaných) olejů.
Řada našich šikovných stolařů a kutilů si vytváří s pomocí světlicového oleje různé směsi na ochranu a ošetření dřeva podle svých vlastních receptur a v souladu se svými individuálními potřebami. Světlicový olej je zcela přírodní produkt, tedy v případě použití na dřevo jde o ekologicky šetrný nátěr. Je to olej polovysychavý, k jeho rychlejšímu vytvrzení se používají sušidla (sikativa).

Ricinový olej: je rostlinný olej získávaný ze semen skočce obecného. Bezbarvá až velmi světle žlutá kapalina se slabou nebo žádnou chutí a pachem. Teplota varu ricinového oleje je 313 °C.
Kyselina ricinolejová, mononenasycená mastná kyselina s 18 atomy uhlíku v molekule, je neobvyklá tím, že má na dvanáctém uhlíku hydroxylovou skupinu. Tato skupina způsobuje neobvyklé polarizační vlastnosti kyseliny (a tedy i ricinového oleje) a umožňuje také chemickou derivatizaci, která u většiny jiných olejů ze semen není prakticky proveditelná.
Ricinový olej a jeho deriváty mají uplatnění při výrobě mýdel, maziv, hydraulických a brzdových kapalin, nátěrových hmot, barviv, inkoustů, plastů odolných vůči mrazu, vosků, leštidel, polyamidů, léčiv a parfémů.
Semeno skočce obsahuje také ricin, toxickou bílkovinu fungující jako tzv. buněčný jed. Otrava se projevuje nejprve mírně a symptomy se podobají chřipce. Později se objeví bolesti hlavy, pálení v ústech, zvracení, průjem, střevní kolika a vnitřní krvácení. Smrt nastává těžkým poškozením jater, ledvin a sleziny.

Makový olej: Poněvadž obsahuje jen malé množství kyseliny linolenové, schne pomaleji než olej lněný a také méně žloutne. V tenké vrstvě ztuhne makový olej za šest až osm dní za velkého úbytku objemu. Proto barvy třené v makovém oleji jsou méně vhodné pro podmalbu. Protože makový olej nežloutne tolik jako olej lněný, třou se s ním bílé a modré pigmenty. S pigmenty, které schnutí katalyticky urychlují (např. kremžská běloba), zasýchá makový olej normálně a není třeba se obávat následků nedokonalého proschnutí barvy. Naproti tomu s pigmenty působícími katalyticky negativně neztuhne olej prakticky vůbec, takže zinková a titanová běloba, mořenový lak i černě zůstávají lepkavé ještě po několika měsících. Makový olej při dlouhodobém uskladnění žlukne a volné kyseliny, které při tom znikají, jeho schnutí ještě více zpomalují. Kromě toho způsobují jeho žloutnutí. Přidáním alkalických látek (asi 5 % práškového vápna nebo bezvodé sody) lze žluknutí odvrátit a olej udržet delší dobu v upotřebitelném stavu.

Perilový olej: z perily krovité jsou hojně využívány v Japonsku a Číně. Pro silné antioxidační účinky jsou přidávány do tradiční sójové omáčky. Dá se požít podobně jako lněný. Má menší světlostálost, dlouho vysychá. Bod varu 250°C