Fosilní pryskyřice
Jantar: zkamenělá pryskyřice velmi starých stromů borovic, které rostly kdysi dávno před 50 miliony let. Ještě počátkem 20. století patřil jantar mezi cenné materiály pro šperkařství, ale s příchodem syntetických náhražek o svoje místo ve šperkařství přišel. V poslední době, kdy byl zaznamenán všeobecně návrat k přírodě, získal jantar zase na popularitě a samozřejmě roste i jeho cena.
Kopály: stejně jako jantar je i kopál fosilizovaná pryskyřice, pravý kopál pochází ze stromu Protium copal. Rozdíl je především v jejich stáří. Zatímco u zcela fosilizovaného jantaru dosahuje stáří nezřídka i desítek milionů let, u kopálu jde zpravidla o tisíce, někdy statisíce let. Označení kopál se někdy používá pro řadu pryskyřic různého rostlinného původu.
Recentní pryskyřice
Arabská guma vytéká z afrických akácií. Skládá se z draselných a vápenných solí kyseliny arabové (CSH8O4)n . Prodává se v podobě bezbarvých nebo nažloutlých valounků silně lesklého, lasturnatého lomu. Za nejhodnotnější bývá považován druh hashab, pocházející z provincie Kordofan. Senegalský druh africké gumy se od gumy kordofanské liší drsnějším povrchem, menším leskem a také tím, že je slabě hygroskopický a dává hustší roztoky. Indická guma zvaná ghatti a australská – wattle jsou druhy méněcenné. Do obchodu přichází též mletá arabská guma, ta však bývá porušována dextrinem. 10 Arabská guma se ve studené vodě jen zvolna rozpouští v hustý, silně lepivý roztok v poměru 1 : 2. Tenká vrstva rozpuštěné arabské gumy usychá v bezbarvý, jako sklo lesklý a tvrdý povlak, který lze vodou opět snadno rozpustit. V suchém prostředí je velmi stálá, nežloutne, nezakaluje se a nezvětrává, je však velmi křehká, a proto je nutno přidávat k ní změkčovadla (glycerin, glukózu nebo cukr). Arabská guma reaguje slabě kysele a její roztoky záhy kysnou a plesnivějí. Aby se tomu zabránilo, přidává se do nich zrníčko kafru, borax nebo stopa formalinu.
Akaroid: je prášek červeno-hnědé barvy původem z rostliny Xanthorroeacea. Jedná se o pryskyřici rozpustnou v lihu a v éteru, která tvoří rychleschnoucí pevný film červené barvy. Výborně se hodí jako příměs do šelakových a kopálových laků.
Sandarak: Sandarak je měkká světle žlutá pryskyřice z cypřišových stromů tvořící malá zrnka. Taje při teplotě 135 °C. Částečně je rozpustný v olejích. Používá se pro přípravu lihových laků.
Damara: je pryskyřice ze stromů rodu damaroň (Nový Zéland a Indonésie). Pryskyřici vylučují stromy i samovolně, ale těžba se obvykle provádí z hlubokých zářezů do kmene stromu.
V malířství se damara užívá pro přípravu laků, fixativů a terpentýnových emulzí. Je rozpustná v terpentýnovém oleji, ve většině uhlovodíkových rozpouštědel a neúplně v lihu. Lak z damary je světlostálý a snadno rozpustný při opětovném odstraňování. Nevýhoda je, že ve vlhkém prostředí se brzy kalí, proto se do něj přidává až 15 % polymerovaného lněného oleje, čímž zároveň získá na pružnosti. (Větší množství oleje by ohrozilo snadnou smytelnost.). Můžeme do něj přidat i do 10% včelího vosku a získáme tak matný povrch, zároveň potlačujeme jeho tvrdost. Damara s větším podílem vosku se používá v enkaustice.
Dalším omezením damarového laku je, že pomalu schne, proto se do něj přidávají sikativy, které zase mohou způsobit hnědnutí. Nejlepšího efektu dosáhneme tím že budeme damarou lakovat u moře, kde přirozeně není prach, Nebo si vytvoříme sušící box.
Výhodou damary, je že díky dlouhé době zasychání vytváří výjimečně hladký film a bez aditiv je téměř bezbarvá.
Mastix: Recentní, měkká aromatická pryskyřice, získávaná z výronů nařezávané kůry „mastixového“ stromu, stále zeleného keříčkového Řečíku lentišku (Pistacia lentiscus), rostoucího ve Středomoří. Za nejkvalitnější se považuje m. z ostrova Chios, kde je těžba m-u doložena již v pol. 1. stol. Keř samovolně vylučuje ze své kůry balzám, který po třech týdnech na vzduchu tuhne v elastickou pryskyřici v charakteristickém tvaru slziček, nažloutlého až nazelenalého zbarvení a aromatické vůně. Někdy je používán místo damarové praskyřice. Maskéři používají mastix jako lepidlo na kůži.
kalafuna: získává se jako destilační zbytek při zpracování terpentýnového balzámu. Je značně nestálá. používá se na levné lihové laky, nebo jako sikativ (rezinát měďnatý). Při pokojové teplotě je nerozpustná ve vodě, má vysoký izolační odpor a je netečná vůči kovům.
Benzoe: výron ze stromů benzovníků. používají se k lakování potravin, jako součást politur a roztěrek. Vytváří tvrdý a lesklý film
Balzámy
transparentní, žlutavě až hnědočerveně zbarvený roztok pryskyřice v silici o různé viskozitě. Prýští z některých stromů a keřů, zejména v místech poranění kůry.
Pro uměleckou tvorbu jsou důležitým zdrojem balzámů hlavně stromy čeledi borovicovitých (Pinus). Dříve byly byly řazeny k pryskyřicím. Jsou rozpustné v olejích, éteru, benzínu, acetonu a v etylakoholu. Nerozpouští se ve vodě. Když z balzámu vyprchá silice, zbude z něj pryskyřice tuhé konzistence. Staří mistři přidávali balzám k barvám, lakům a médiím olejových barev, aby tím zvýšili optickou brilanci barev a dosáhli emailového charakteru malby. I v dalších obdobích se z tohoto důvodu balzám používal. Běžné balzámy ze středoevropských borovic a smrků slouží jen k získávání oleje (terpentýnového) a pozůstávající kalafuna se využívá jen v průmyslu.
Terpentýnový balzám: získává se z borovic. Je nejlevnějším a nejběžnějším balzámem. Při jeho zpracování vzniká terpentýnová silice a kalafuna.
Benátský: získává se z modřínu evropského (Larix decidua Mill.), který roste v Alpách. Obsahuje asi 30 % terpentýnové silice a 70 % pryskyřice. Je transparentní a bezbarvý. Po ztuhnutí vytváří průhledný, nežloutnoucí a lesklý film; časem však se zakaluje a křehne. Dříve se přidával k olejovým barvám a byl základem pro výrobu obrazových laků. Tento b. používal např. P. P. Rubens (médium připravoval z teplem zhuštěného b. benátského, ořechového oleje a mastixu v poměru 3 : 2 : 1) i A. van Dyck. Jeho pozitivní vlastnosti vyniknout najmě při malbě alla prima (tedy bez podmalby). Ve spodních vrstvách způsobuje tuhnutí olejových pojiv a tím praskání barvy. V kombinaci se škrobovým mazem vytváří adhezivo vhodné pro rentoaláž.
Kanadský: z kanadských jedlí (Abies balsamea) je úplně transparentní, žlutavá, aromatická viskózní kapalina. U nás se v umělecké malbě užívá zřídka, ale v Americe je jeho používání běžné. Dá se užít i k lepení a tmelení.
Kopajský: získává se ze semen, plodů a kůry jihoamerických a afrických kopaivových stromů kopaifer (Copaiva multiuuga H., C. Officinali ad.), Je průzračný, nažloutlý až žlutohnědý, viskózní. Obsahuje až 85 % éterického oleje. Tradičně se používal jako pojivo barev pro malbu na sklo a dále k výrobě kopajského laku. Dnes je využíván především v resataurátoství pro „změkčení“ trvdých povrchů starých olejomaleb (např. při rentoaláži).
Ledvinovníkový: látka obsažená v oplodí ledvinovníku západního (Anacardium occidentale, neboli kešu), původem z tropických částí Ameriky. Na vzduchu černá. Vyrábí se z něj nesmytelný inkoust, černé barvy na textilie a tradičně se jím natíralo dřevo proti hnilobě.
Štrasburský: získáván z alpských stříbrných jedlí (Abies excelsa). Jde o čirou kapalinu nízké viskozity obsahující 20 % terpenu, 13 % reenu, 57 % pryskyřice. Po odpaření silice vzniká film, který se zakaluje a křehne. Byl vysoce ceněn v malbě 16. stol. a byl až do 19. stol. používán jako součást médií olejových barev a jako obrazový lak (samostatně či v kombinaci s oleji). Byl dražší, takže se místo něj užíval často b. benátský.
Techniky
Sandarový lak – Vezmi dva díly pryskyřice z cypřiše (gineparo) a jeden díl horkého lněného oleje. Vař společně na mírném ohni a bude-li lak příliš hustý, přidej trochu oleje a hlídej, ať se to nepřipálí, protože pak by byl lak tmavý a neprůhledný. Vař to plůl hodiny, a tak to bude hotovo. (Ms. Boloňský, 15.stol)
Světlý terpentýnový olej se musí retifikovat v křivuli, protože znovu ztučňuje. Na čtyři nebo pět funtů* zbývá asi asi čtvrt funtu mastného zbytku. Čím lépe je destilován, tím lépe bude bude vysychat a stane se čirým jako pramenitá voda. Přefiltruješ-li jej přes popel z vinné révy, bude vysychat ještě rychleji. Lze jej destilovat do měďené nádoby. (DeMayerne, 17.stol.)
*funt(rus.)= 0.408kg
